Velitel osádky KVBP čet. V. G. / podnikatel v odvětví akvizic nemovitostí

Jaký je tvůj civilní život?

Vezmu to popořadě, civilní život se točí okolo práce a rodiny, pochopitelně. Máme tři děti (8-10-21) a to je opravdu točák. Dříve jsem spoluvytvářel, jako OSVČ, design časopisů, obaly CD a grafiku, PR, ale situace se s příchodem dalších dětí  změnila a začal jsem podnikat v odvětví akvizic nemovitostí pro bydlení a pozemků pro logistická a administrativní centra. To vyžaduje spoustu schůzek telefonování, ježdění a jednání s lidmi.

Hlavní koníček spojuje především pobyt v přírodě, což jsem uvyklý po celý život, neb větší aglomerace jsou logisticky nutnost, ale ne to, kde chci být a trávit volný čas. Takže vlastně od svých jedenácti let jezdím po lesích a horách (děti si na to už s námi, neb žena taky miluje být v přírodě, zvykly) ve všech ročních obdobích. S dospíváním a finančními možnostmi jsem cestování rozšířil i do dalších klimatických a výškových pásem.  Dál se už od pravidelné vojenské služby  v době kdy chtěl každý na civilku) v devadesátých letech zajímám o vojenství a zbraně. Pravidelně chodím poslední léta na "volnočasová" cvičení s kamarády z ozbrojených složek, kde máme možnost využití civilních budov a střelnic na cvičení modelových a jiných situací (CQB, FIBUA, CLS, exrakce). Pak už jsou jen takové okrajovky, jako potápění (přístroj, freedive, den-noc- vraky), sem tam nějaký seskok nebo sjezdová cyklistika, ale na to už není tolik prostoru, jako bývalo... Ale mám rád adrenalin...

Jak bys popsal svojí cestu do AZ, respektive k rotě AZ 42. mpr

Cesta k aktivní záloze byla dlouhá. Jednak mi dlouho trvalo, než jsem se o aktivní záloze vůbec dozvěděl. To až díky PR a prvních zkušenostech kamarádů kteří již na různých útvarech sloužili, jsem se dozvídal víc. Poté zabral čas, než jsem na moje rozhodnutí vstoupit do aktivní zálohy připravil rodinu a pracovní prostředí. Je to přeci jenom závazek, který může ovlivňovat nejen můj život a není to pouhý koníček a vyplývá z tohoto rozhodnutí skutečný a neoddiskutovatelný závazek. Jinak mi to nedává smysl. Vybrat si rotu AZ 42. mpr byl pochod zjišťování si faktických informací o výcviku o lidech, kteří zde slouží a velí. Rotu jsem si vybral, ač je to pro mne velká dojezdová vzdálenost na pravidelná cvičení, z důvodů intenzivního, náročného a propracovaného výcviku, logistické podpory nakonec, jak jsem seznal, i výborné party lidí. Poté následoval úřední okruh, lékařské prohlídky atd. Naštěstí jsem jíž absolvoval základní vojenskou službu, tak jsem mohl rovnou nastoupit u útvaru. Je nutno přiznat, že první dvě cvičení jsem měl co dohánět, abych se dostal do jakž takž do úrovně v družstvech požadovaných. Naštěstí jsem měl trochu průpravy od kamarádů, ale asi bych i zde mým ročníkům doporučil aspoň teoretickou a praktickou přípravu.

Naplnila služba u 4. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu Tvoje očekávání?

Služba, ač je to občas velmi náročná, naplňuje moje očekávání. Během své služby jsme měli možnost získat zkušenosti od profesionálních vojáků, kteří mají reálné zkušenosti ze zahraničních misí, které jsou opravdovým přínosem a neocenitelnou pomocí k našemu výcviku. Navíc jsem se v žádném případě nesetkal s despektem k nám, vojákům v aktivní záloze, ze strany našich kolegů, profesionálních vojáků. A to i přes rezervy, které jako záložáci jistě máme. Navíc se voják v AZ 42. mpr naučí požívat vybavení a zbraně, ke kterým si v civilním sektoru nemá možnost jakkoliv dostat.  Výcvik je veden profesionálně a dbá se o maximální efektivitu během relativně krátké doby, která je během roku našemu výcviku k dispozici. Zde je nutné si uvědomit a tím myslím budoucí uchazeče, že každé cvičení je nasazení, a ne každému bude sedět určitý dril a požadavky kladené na jednotlivce a především na celou rotu. Zde je velmi těžké se ze dne na den odříznout o civilního života a rychle přejít do života vojenského. Ale o tom instituce aktivní zálohy jako platné součásti AČR prostě je. Tato služba opravdu není pro každého a každý uchazeč by si mel zvážit ne to co chce, ale především, co může nabídnout.

Co Tě nejvíc baví na vojenských cvičeních s jednotkou?

Ze své podstaty mne baví zelená taktika. Hlavně mne naplňují dlouhé přesuny s vybavením. Nejvíc jsem si užíval nočních střeleb, to je opravdový posun. To jinde není možné realizovat. Navíc jsme velmi nadstandardně vybaveni (srovnávám s diskuzemi od jiných běžných jednotek AZ). A jak už jsem zmínil, máme zde funkční tým ve všech stupních od družstva až po velení. A možnosti, které zde k výcviku máme se, až na absolutní výjimky v rámci jiných, úžeji specializovaných útvarů, jsou taktéž výtečné. Nicméně abych nemluvil pouze v superlativech. Strategie současných konfliktů se přesouvá do oblastí aglomerací a jistě, ač jsou výcvikové kapacity toho typu  v ČR ojedinělé, by bylo záhodno některé bloky našeho výcviku věnovat i těmto činnostem.

Jak se staví okolí k Tvé službě v aktivní záloze?

Jak jsem popsal výše, musel jsem rodinu na mojí službu připravovat. Nyní již mám, v rámci možností,  podporu, ale ne vždy jde o dokonalý soulad  to prostě asi není úplně možné. V okolí, jak známých, tak spolupracovníků můj závazek vůči zemi a armádě berou lidé pozitivně. Zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí, či dokonce náznakem inzultace. Spíše, pokud jde o nějaké nedorozumění,  jde o takové to zevšeobecňování nebo klišé z dob ČSLA, vyplívající z neznalosti současných reálií dnešní armády a zkresleného mezinárodního dění. Pozitivní zájem o informace ale je hlavně od lidí mezi 20 až 35 let.

Jak se staví Tvůj zaměstnavatel ke službě v AZ / Do jaké míry je pro Tebe služba v AZ komplikace v civilním zaměstnání?

Jako OSVČ jsem musel především vyhodnotit organizační a cash flow složku. Zároveň jsem byl částečně zaměstnán a zaměstnavatel mojí činnost plně podporoval, vědom si i ztrát v době mojí nepřítomnosti. Osobně jsem měl štěstí na takto vstřícný postoj. V podnikání  jsem musel občas delegovat práci, či moje osobní zastoupení na kolegy, což nedopadá převážně dobře. Tato otázka je velice individuální a záleží na přesném naplánování a rozpočtech reálných finančních a osobních zisků a ztrát. Nicméně, nikdo netvrdil, že služba v AZ bude jednoduchou záležitostí atak je nutno se k tomu stavět. V rodinném životě je to o kompromisech, ale i možnost být, v nutném a ne úplně standartním režimu, měsíc mimo rodinu už není překážkou. Samozřejmě je jiná otázka a to i pro AZ či pro profesionála jaké by byly reakce na operační nasazení na delší dobu. Ale to je prostě naše rozhodnutí a povinnost všichni zúčastnění s tím musí počítat a být na to připraveni.