Velitel družstva z pověření čet. M. B. / zaměstnanec nadnárodní korporace

Jaký je tvůj civilní život?

V civilním životě pracuji jako Compliance officer v nadnárodní holandské společnosti.

Od malička jsem se věnoval mnoha sportovním aktivitám, přičemž lednímu hokeji a tenisu závodně. Vždy jsem byl sportovec tělem i duší, ale blízké mi byly i adrenalinové aktivity. Jízda na motorce, wakeboarding, potápění, Krav Maga, seskoky padákem nebo služba v AZ jsou výčtem toho, co aktuálně naplňuje můj život, samozřejmě až po mé rodině, která je jeho největším smyslem.

Jak bys popsal svojí cestu do AZ, respektive k rotě AZ 42. mpr

Má cesta do AZ byla v podstatě jako blesk z čistého nebe. Vždy jsem byl člověk, který chtěl pomáhat a být společnosti nějak užitečný v případě potřeby, ale nebyl jsem schopný najít tu správnou cestu. V září 2017 jsme s partnerkou navštívili Dny armády na letenské pláni, jelikož mě armáda, její jednotky a výzbroj vždy zajímala (a to nejen proto, že jsem sám absolvoval základní vojenskou službu v roce 2001/2002 u protivzdušné obrany). Hodně jsem se vyptával vojáků, až jsme se dostali k tématu AZ. V ten den jsem si poprvé začal pohrávat s myšlenkou vstoupit do AZ a zhruba po roce jsem skutečně nastoupil k 42. mpr v Táboře, na základě získaných referencí o náročnosti výcviku a používané výzbroji. Jelikož mě odjakživa lákali především speciální jednotky, byla mou volbou jednoznačně 4. brigáda rychlého nasazení, která svými úkoly, výcvikem, nasazením a mottem „Tam, kde jiní nestačí“ nejvíce splňovala mé představy.

V AZ jsem začal jako svobodník ve funkci střelce, ale již po dvou cvičeních jsem byl pověřen velitelem čety k výkonu funkce velitele družstva. V současné době mám hodnost četaře na pozici velitele osádky bojového vozidla a jsem pověřen funkcí velitele družstva.

Naplnila služba u 4. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu Tvoje očekávání?

Jednoznačně ano, dokonce v mnohém i předčila. Tvrdý výcvik jsem očekával, ale jeho tvrdost byla až taková, že mě přiměla si sáhnout na dno mých fyzických i psychických sil. Díky tomuto stavu jsem si ale uvědomil, že ze sebe dokážu dostat mnohem víc, než jsem si do té doby myslel.

Naučil jsem se zde i spoustu nových věcí, jako je topografie, přežití v nouzi, ovládání mnoha zbraní (pistole, útočná puška, lehký kulomet, RPG, granáty atd.) a dostal i možnost účastnit se různých kurzů prohlubujících znalosti a dovednosti (i ty instruktorské nebo velitelské), např. ve formě střeleckého kurzu pro pomocníka střeleckého instruktora nebo možnosti zúčastnit se velitelského kurzu BMATT, který je pořádán britskou armádou.

Co Tě nejvíc baví na vojenských cvičeních s jednotkou?

Nejvíce mě baví pestrost každého cvičení. Žádné není stejné a na každém jsme měli možnost se učit a zdokonalovat v různých činnostech, např. patrolování, četa v obraně, četa v útoku, vojenské lezení, překonávání vodních toků, zrychlené přesuny se zátěží nebo ochrana zásobovacích konvojů. Vrcholem však pro mě byl výcvikový rok 2019, kdy jsem velel mému družstvu v bojových ostrých střelbách v lese, které jsme splnili na výbornou.

Zvláště si cením času našich velitelů a instruktorů, ať už současných nebo bývalých „profíků“ (mimochodem v naprosté většině veteránů zahraničních misí s bojovými zkušenostmi). Tento čas, který vkládají do plánování jednotlivých cvičení a jejich neskutečný zápal, je pro mě hnacím motorem a velkou motivací se neustále zlepšovat a být i do budoucna členem AZ. Víme, že co nás učí, dává smysl, a že jejich znalosti a zkušenosti jsou ověřené v praxi. Na druhé straně oni nás berou jako sobě rovné a plnohodnotné členy Armády ČR, což je pro každého z nás velká pocta a dělají vše proto, aby nás perfektně připravili a vycvičili na jakoukoliv potenciální situaci. Současně se nám od nich dostává i uznání, protože každému z nich je jasné jak málo času a jak intenzivní výcvik je, a že všichni máme svá civilní zaměstnání a služba v AZ je dobrovolná a prostě něco navíc, co ne všichni jsou ochotni podstoupit.

Také by bylo chybou nezmínit mé kolegy z naší roty AZ, jelikož jde o naprosto skvělou partu lidí, se kterými jsem zažil mimo jiné i spoustu srandy. Když kolikrát vidím, co všechno musí obětovat ve svém civilním životě, aby mohli přijet na cvičení, tu motivaci, nadšení, chuť učit se stále nové věci, plnit rozkazy i když jsou už na hranicích svých sil, promoklí až na kost, zablácení, nevyspalí a tím vším procházejí naprosto dobrovolně, tak před nimi smekám a chovám k nim obrovský respekt. Vím totiž, že když jde do tuhého, mohu se na ně spolehnout. A toto je pro mě v konečném důsledku další důvod a velká motivace pokračovat ve službě v AZ.

Jak se staví okolí k Tvé službě v aktivní záloze?

Největší podporou je mi již od začátku má partnerka. V podstatě to ona byla tou hybnou silou k tomu, abych svou myšlenku vstoupit do AZ dovedl až k samotné realizaci. Vždy mi dávala najevo, jak je na mě hrdá a to i ve chvílích, kdy se nám narodil náš syn a ona byla v době mé nepřítomnosti, kvůli účasti na vojenských cvičení, na vše sama. O to víc jsem toužil, aby stejnou hrdost jednou cítili i moji synové, a já pro ně mohl být dobrým vzorem, který jim předá veškeré znalosti získané v AZ. Bez jejího pochopení a podpory bych s klidným svědomím nikdy v AZ sloužit nemohl.

Moji rodiče nejvíce řešili otázku toho, zda ve svých 41 letech mám zapotřebí se do aktivit tohoto typu ještě pouštět, především z hlediska rizik vyplývajících ze služby. U mého otce šlo navíc o jistou dávku skepse, jelikož on sám si prošel velmi tvrdou dvouletou základní službou v letech 1967 - 1968 a byl si velmi dobře vědom, jak naše armáda fungovala před revolucí. Nicméně na základě mého vyprávění po prvním cvičení naprosto změnil názor a pochopil, o čem má služba je.

U většiny přátel to ze začátku bylo velké překvapení, které mnohdy přecházelo do zlehčování ve smyslu, že si „hrajeme na vojáčky“. Ti, kdo projevili zájem dozvědět se víc, si však po mém vyprávění uvědomili, jak fyzicky a psychicky je výcvik náročný a jejich prvotní skeptický názor se rázem změnil v respekt.

Jak se staví Tvůj zaměstnavatel ke službě v AZ / Do jaké míry je pro Tebe služba v AZ komplikace v civilním zaměstnání?

Doposud má služba v AZ nebyla pro mého zaměstnavatele problém, protože má přímá nadřízená a lidé z mého týmu chápou, proč jsem se k AZ přidal a mé důvody jim obzvláště v dnešní době dávají smysl. Zatím se mi maximálně snaží vyjít vstříc. Sympatie k tomu co dělám, mám také u většiny členů nejvyššího vedení společnosti, jelikož jsou to převážně Holanďané a pohled na muže a ženy sloužící v armádě je v západní Evropě velmi kladný. Jeden z nich je dokonce bývalý důstojník Nizozemského královského námořnictva.