Jaký je tvůj civilní život?
V současné době studuji fotografii na FAMU, což mi zabírá většinu času. Vedle studia jsem např. pracoval jako překladatel, opravář kol a pomáhal spoluorganizovat různé studentské akce, zaměřené na mezinárodní a bezpečnostní politiku. Ve volném čase čtu a snažím se přečíst aspoň jednu knihu měsíčně, cvičím a různě kreativně řádím.
Jak bys popsal svojí cestu do AZ, respektive k rotě AZ 42. mpr
Na střední mě začalo víc zajímat vojenství a bezpečnostní problematika obecně, což mě dostalo k soutěži Europasecura, na jejíž celostátním finále se podílí armáda. Tam jsem právě potkal jednoho záložáka, který to pomáhal organizovat a poprvé jsem si řekl, že by to mohlo být něco pro mě. No a pár let potom jsem došel s několika kamarády, z níž jeden je teď můj kolega na rotě, na rekrutační středisko a tam jsem si vybral 42. mpr, protože mechna zněla líp než pěší rota a bylo to blízko z Prahy. Dobře jsem udělal.
Naplnila služba u 4. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu Tvoje očekávání?
Rozhodně převýšila. Je vidět obrovské úsilí nadřízených vykřesat z našeho omezeného výcvikového času maximum a tvořit smysluplný a pestrý výcvikový program. I díky tomu se vytvořilo velké pevné jádro roty, kteří dávají službě maximum.
Co Tě nejvíc baví na vojenských cvičeních s jednotkou?
Z ryze vojenských činností mě nejvíce zaujaly bojové ostré střelby, ať už ve dvojicích, tak ve celých družstvech, obohacené třeba o nepřehledný terén. To je něco, k čemu se člověk v civilu jen stěží dostane. Ale je těžké vypíchnout jednu konkrétní věc, protože i věci, které ho třeba v okamžiku štvou, protože je třeba promrzlý, promočený, špinavý a unavený, tak si pak zpětně uvědomí, že mu toho dali spoustu a posunuli ho jako člověka a vojáka někam dál.
Vedle toho mě baví kolektiv. Od základní školy se člověk vlastně furt pohybuje v nějaké jeho bublině a tady se najednou setkají lidi ze všemožných věkových skupin, profesí a přesvědčení a společně se věnují něčemu, co dává smysl.
No a máme taky pěknou společnou místnost s kulečníkem a stoly, takže je fajn přijet večer před cvičením a pobavit se s kolegy na rotě.
Jak se staví okolí k Tvé službě v aktivní záloze?
Moje mamka byla asi jedinej člověk, který se k mému vstupu do AZ stavěl odmítavě, ale průběhem času pro moje rozhodnutí získala víc pochopení a nakonec mi dojela i na přísahu do Vyškova.
Mí přátelé a spolužáci to vnímají veskrze pozitivně. Není to nějaké téma, které bychom nějak často řešili. Občas se objeví někdo, koho to zajímá víc a tak si s ním rád o tom popovídám a třeba ho nasměruji k tomu, to sám zkusit.
Jak se staví Tvůj zaměstnavatel/škola ke službě v AZ a do jaké míry je pro Tebe služba v AZ komplikace v civilním zaměstnání/studiu?
Se školou jsem nikdy žádné komplikace neměl a vždy mě ochotně pustili na cvičení, s tím, že jsem samozřejmě zpětně musel splnit to co ostatní.
Chvíli jsem pracoval společně s kolegou z roty v jedné kanceláři a tam byl trochu problém, když nás museli oba současně pustit na deset dní, ale i to mělo řešení.
