Starší střelec des. S. V. / OSVČ v oblasti logistiky

Jaký je tvůj civilní život?

Dá se říct, že v celku pohodový, obyčejný. Nemyslím si, že se liší od života jiných lidí, ale snažím se neustále se zlepšovat, učit se a pracovat na sobě. Pochopitelně mezi mé koníčky patří pravidelný sport, běh, cvičení, fotbal, nějaký ten adrenalin. A samozřejmě občasný relax s přáteli (mezi které patří i kolegové AZ).

Jak bys popsal svojí cestu do AZ, respektive k rotě AZ 42. mpr

Jako skoro každý kluk/chlap jsem chtěl být vojákem, bohužel vše se v životě vyvíjelo jinak a já zvolil cestu civilního zaměstnání. Jelikož mne to k armádě vždy táhlo, ale nedokázal jsem si představit jaké to je být voják, rozhodl jsem se udělat krok do neznáma a využít možnosti stát se členem AZ a vstoupit tedy do AZ armády ČR. Pak už to bylo snadné, vyplnil jsem přihlášku na internetu a byl jsem pozván na rekrutační. Po vyplnění dotazníku mne čekaly zdravotní prohlídky, které jsem úspěšně absolvoval a tedy nic nebránilo mému nástupu do AZ. Před nástupem do kurzu základní přípravy jsem ale musel mít vybraný útvar, ke ktrému budu přidělen. Pochpitelně každý AZ je přidělen ke svému KVV (krajskému vojenskému velitelství), já věděl, že bych rád sloužil u některých z mechanizovaných praporů a jelikož jsem o 42. mpr slyšel hodně pozitivního, začal jsem řešit možnost zařazení do Tábora. Když jsem sehnal kontakt, dovolal jsem se nrtm., který měl nábor AZ na starosti, pozval mne na pohovor ještě s několika dalšími, kde nám bylo řečeno, co se od nás očekává a co my ,,můžeme čekat''. Zde jsem poprvé potkal našeho nynějšího náčelníka skupiny pro řízení AZ, který s nášivkou KOMANDO budil respekt :D.

Naplnila služba u 4. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu Tvoje očekávání?

Nedá se úplně říct, že bych něco konkrétně očekával. V podstatě člověk, který má zájem o službu u AZ, se snaží zjistit maximum informací, ale pravdou je, že představa a očekávání jsou v podstatě vždy jiná než realita. Nečekal jsem, že se budu tolik učit novým věcem a v podstatě je i reálně používat. Co je pozitivní, že i my jako AZ jsme dostrojování novými věcmi, vybavením armády a především, že nejsme bráni jako ,,druhořadí“, ale jako součást 42. mpr. Věřím, že i většina profesionálních vojáků nás jako součást bere.

Co Tě nejvíc baví na vojenských cvičeních s jednotkou?

Celé cvičení je vždy velmi náročné, a to jak fyzicky, tak psychicky (málo spánku, spaní venku a spousta jiných věcí). Jsou zde samozřejmě i chvíle, kdy je pohoda, čas se ,,zastavit“ a oddechnout si. Celá tahle kombinace mne baví, mám rád situace, kdy mohu posouvat své limity, vyzkoušet si něco nového, něco, k čemu bych se v reálném životě nedostal. Tohle mne prostě sakra baví a je to přesně to, co jsem chtěl.

Jak se staví okolí k Tvé službě v aktivní záloze?

V zaměstnání nejvíce záleží na kolektivu, nadřízených, vždy je vše o vzájemné domluvě a kompromisu. Pokud jde o rodinu, tak zde jsem se setkal jen s pochopením a podporou. Bylo mi řečeno, pokud to opravdu chci, tak do toho mám jít.

Jak se staví Tvůj zaměstnavatel ke službě v AZ / Do jaké míry je pro Tebe služba v AZ komplikace v civilním zaměstnání?

K AZ jsem vstoupil jako zaměstnanec, kdy v prvních chvílích neměl zaměstnavatel problém s mým působením v AZ. Nicméně asi sám netušil, co všechno to obnáší (vlastně stejně jako já). Bohužel již po prvním cvičení (kurzu ZP) začal mít můj přímý nadřízený negativní pohled na mé absence v období cvičení. Problém byl, že moji práci musel převzít někdo jiný. Měl jsem několik možností, a to buď omezit roční cvičení a zúčastňovat se pouze ročního minima (což jsem nechtěl), hledat kompromis se zaměstnavatelem a nebo řešit změnu zaměstnání. Rozhodl jsem se pro změnu. Začal jsem pracovat jako OSVČ a tím pádem jsem schopen věnovat se AZ naplno. Pochopitelně i toto má svá negativa a člověk tomu musí něco obětovat, pokud to sám chce.