Jaký je tvůj civilní život?
Senior konzultant, Inženýr ekonom, šťastný manžel, otec tří synů, s vášní pro cyklistiku a golf.
Pracuji jako nezávislý konzultant, zavádím podnikové informační systémy, oblast účetnictví a ekonomika. Nově v reakci na omezené možnosti cestovat po světě jsem se vrhnul na systém pro řízení chovu skotu. (Jsem placený za to, že přijedu ke klientovi, nechám si uvařit kávu a moudře hovořím. Občas je to i trošku složitější, musím zajistit úspěšné zahájení, vedení a dokončení projektu zavedení informačního systému. Projekt může trvat více let, zahrnovat mnoho instalací po celém světě a stovky uživatelů).
Jak bys popsal svoji cestu do AZ, respektive k rotě AZ 42.mpr
Odpověď na tuto otázku může být komplikovaná, nebo velice krátká a jednoduchá.
Od první třídy mě bavilo v rámci branné výchovy v požárnickém kroužku trénovat střelbu ze vzduchové pistole, házet granátem na cíl, zdravověda, a další. Také mě velice bavilo reprezentovat jak náš hasičský záchranný sbor, tak i školu v branných soutěžích. Matně si vzpomínám na exkurzi do místní vojenské posádky v Lavičkách. Také jsme se jako děti chodili dívat na cvičení letectva na letišti na dálnici D1 u Měřína. V sedmnácti letech jsem musel skončit s házenou i volejbalem ze zdravotních důvodů (přetížená kolena). To byl i důvod, proč jsem v roce 1992 jsem nebyl odveden a neabsolvoval jsem základní vojenskou službu. Při pohledu zpět jsem za to rád. Byla to z pohledu vojáka složitá doba, docházelo k transformaci státní ideologie, armády, rozdělení státu a základní vojenská služba tehdy mnoho pozitivního mým vrstevníkům nepřinesla. Na vysoké škole, ani později, jsem už o armádě a vojenské službě vůbec nepřemýšlel. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že jednou dobrovolně vstoupím do AZ. Můj táta byl také nevoják, od mládí fáral na uranovém dole. V rodině ani v blízkém okolí jsem nepotkal nikoho z vojenského prostředí.
V roce 2014 jsem pracoval v Nizozemí v mezinárodním týmu. S mými kolegy z Ukrajiny i z Polska jsme po večerech diskutovali Ukrajinskou krizi. Šokovalo mne tehdy, jak křehký je společenský řád, co všechno se může stát v takřka sousední zemi a velmi dobře si pamatuji bezmoc svých vysoce vzdělaných kolegů a neschopnost na takovou situaci jakkoliv účinně reagovat.
V roce 2015 a 2016 jsem se pracovně setkával s manažerem, nizozemským veteránem, který byl v roce 1995 v Srebrenici.
Tehdy jsem zcela přehodnotil svůj postoj, začal jsem vnímat důležitost armády i v dnešní společnosti. Uvědomil jsem si také vlastní osobní nepřipravenost. Začal jsem se zajímat o historii, problematiku vnitřní i vnější bezpečnosti. Chtěl jsem také získat postoje, znalosti a dovednosti, které bych mohl následně předat svým synům. Proto jsem se v roce 2016 přihlásil na KVV v Českých Budějovicích do AZ. V únoru jsem odmítl nabídku na účast v dalším globálním projektu, abych mohl v dubnu 2017 nastoupit do Vyškova na základní výcvikový kurz. Na pohovoru na KVV se mě zeptali, u které jednotky AZ bych chtěl po ukončení výcviku nastoupit. Bydlím u Tábora a proto jsem naivně, bez rozmyslu a bez jakékoliv znalosti stavu věci odpověděl, že bych chtěl sloužit v Táboře. Shodou náhod se právě v té době začala formovat rota AZ u 42.Mpr.
A nebo jednoduše - Podle manželky je to prostě jen krize středního věku…
Naplnila služba u 4. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu Tvoje očekávání?
Už ve Vyškově jsem byl od začátku příjemně překvapený z přístupu velitelů a kvalitou instruktorů. Také jsem měl štěstí na lidi v naší rotě. Měli jsme všichni dobrou motivaci, super přístup k výcviku i k sobě navzájem, mohli jsme se od začátku na sebe spolehnout.
Od začátku v Táboře pak moje pozitivní dojmy a zkušenosti k mojí radosti jenom přibývají. Že jsem si shodou náhod zvolil výborně a že služba v AZ u 42.MPR v Táboře bude dobře investovaným časem jsem si uvědomil už ve chvíli, kdy jsme se sešli poprvé. Ještě před vůbec prvním společným cvičením, v říjnu 2017. Já, „Hemzič“ čerstvý absolvent Vyškova, „Kokta“, profík a krátce veterán se zkušenostmi z misí a „Jiřina“, který jako záklaďák před čtvrtstoletím proháněl v Táboře tank. Byli jsme tehdy první tři členové AZ v Táboře, (zároveň však poměrně reprezentativní vzorek celého budoucího mužstva), nominováni na mezinárodní střeleckou soutěž o pohár náčelníka GŠ v Plzni. Já, zelenáč, v ruce poprvé novou útočnou pušku BREN 2, bez tréninku a po půlroční pauze, přesto jsem skončil na velmi slušném 14. místě. (dobře nás to ve Vyškově naučili)! Super zážitek a super start.
Od prvního společného cvičení v listopadu 2017 pak jízda pokračuje: Perfektně připravené a náročné plány letních i zimních cvičení, vynikající instruktoři, super přístup velitelů, dobré vybavení a zázemí a znovu štěstí na kvalitní lidi v mužstvu. Opravdu jsem rád a vážím si toho, že mám možnost sloužit jako velitel osádky bojového vozidla u 4.roty AZ 42.MPR v Táboře. Je to mnohem lepší, než jsem očekával a než jsem vůbec kdy tušil.
Co Tě nejvíc baví na vojenských cvičeních s jednotkou?
Na cvičení přijíždíme natěšení, je to pro nás zábava, odpočinek, dovolená. Člověk může vypnout, vyčistit hlavu od pracovní rutiny. Soustředí se na něco jiného, dostane zabrat při plnění náročných úkolů. Jdeme do toho naplno a užíváme si výcvik. Víme totiž, že za týden, za dva bude konec a my se budeme moci vrátit do pohodlí našich civilních životů. Je také radost slyšet slova uznání od instruktorů, kteří oceňují naše nasazení a přístup. Prostě nás to baví.
Jak se staví okolí k Tvé službě v aktivní záloze?
Všichni v mém okolí byli překvapeni, když jsem vstoupil do AZ. Pak si zvykli. Teď je na mě máma hrdá, manželka se se mnou chlubí kamarádkám, synové se těší, až budou moci jít do Vyškova. Když jsem poprvé omlouval svou absenci na turnajích v golfovém klubu z důvodu cvičení, zjistil jsem, že mezi golfovými přáteli mám řadu bývalých důstojníků, vojenského pilota, zbrojíře, co byl na misích a tak. Docela jsem koukal!
Jak se staví Tvůj zaměstnavatel ke službě v AZ / Do jaké míry je pro Tebe služba v AZ komplikace v civilním zaměstnání?
Svůj čas si naštěstí řídím sám a nemám tak problém si sám určit priority. Pro mě je priorita účastnit se výcviku a proto jsem byl na všech cvičeních, kromě těch, o které mě připravila byrokracie při posuzování zdravotní způsobilosti nebo nově situace s Covid-19.
