Jaký je tvůj civilní život?
Věřím, že člověk by měl v životě vyzkoušet různé věci, takže jsem si prošel od strojní průmyslovky přes chemickou VŠCHT až do banky, kde v současnosti pracuji jako datový inženýr. Většinu času tedy prosedím u monitoru, ale mimo něj jsem sportovní závislák. Několik let se věnuji crossfitu a překážkovým závodům. Tyhle sporty se dokonale doplňují a zároveň mě přivedly k armádě.
Jak bys popsal svojí cestu do AZ, respektive k rotě AZ 42.mpr
V mojí hlavě proběhla myšlenka na vstup do AZ docela rychle. Když jsem pátral po tom, jak zvyšovat psychickou odolnosti a posouvat svoje sportovní výkony, zabrouzdal jsem do řady knížek o speciálních jednotkách. Během dvou měsícům už mi nestačilo jen číst fascinující příběhy a řekl jsem si, že by bylo dobré si to vyzkoušet v reálu, poznat o čem ta armáda je. Lákalo mě poznat, jaký je to pocit být součástí bratrství, a taky trochu přispět malým dílem k něčemu většímu. Zároveň jsem ale nechtěl zcela opustit svůj civilní život, se kterým je spokojený. AZ tak byla jakási zlatá střední cesta. Po pár dnech zkoumání možností, jsem napsal na rekrutační středisko a koloběh se rozjel. Proces náboru se zpočátku rozeběhl hodně svižně, ale pak se pár věcí zaseklo na komunikaci a byrokracii s KVV. Naštěstí jsem si díky studentskému statusu (v té době jsem dokončoval doktorát) urval místo na nejbližším letním kurzu základní přípravy, který bývá většinou bezvýhradně obsazen právě studenty.
Při výběru jednotky jsem měl celkem jasno. Byť jsem v pracoval na VŠCHT v Praze, tak představa toho být jako voják celý v chemickém plášti se zkumavkami nebylo to pravé ořechové. Lákalo mě drilování taktik, střelby a „vojančina“ v tom pravém slova smyslu. Chtěl jsem proto do bojového praporu, kde byla největší šance na tyhle věci narazit. Jasnou volbou tak byl jeden z praporů spadajícího pod 4.BRN. Později jsem se na základním výcviku setkal s řadou instruktorů právě ze „čtverky“, kteří mě v tomto rozhodnutí utvrdili. Věděl jsem, že kluci z brigády mají hodně zkušeností ze zahraničních misí a byla tak dobrá šance učit se od nejlepších. 42ku jsem vybral jednak kvůli dobré pověsti, ale zejména kvůli pestrému výcviku a taky férovému přístupu od spodu, kdy se každý musí nejdřív „naučit vázat uzly“.
Naplnila služba u 4. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu Tvoje očekávání?
Zatím za sebou mám první cvičení, ale i to předčilo mé představy. Jednak kvalita lidí - instruktoři jsou specialisti ve svém oboru a kluci z AZ roty jsou dost soudržná skupina, kde nemusíte chodit daleko pro pomoct. Dostal jsem se do družstva se zkušeným VD (velitelem družstva), což je pro nováčka myslím to nejdůležitější. Za druhé, výbava je nadstandardní, co se týče poměrů AZ napříč armádou. Díky schopnému vedení máme spoustu nových a vlastních věcí, doslova od hlavy až po patu. I paleta zbraní, kterou si už i nováček u praporu může osahat je velmi zajímavá. Samotný výcvik byl fyzicky náročný, což jsem od výcviku zejména chtěl. Příkladem je bojová hra družstva, kdy nosíte těžkej batoh a k tomu za celý týden naspíte pár hodin, občas i venku v mrazu při ohýnku. Ve fyzických nárocích na členy roty vidím ještě určitou rezervu. Nicméně s tím, jak se vyvíjíme a konsolidujeme, tak nároky rostou – za vše mluví nový výběrový proces obsahující fyzickou část.
Co Tě nejvíc baví na vojenských cvičeních s jednotkou?
Děláme všechny to „cool“ věci, jako je slaňování, noční střelby s noktovizorem, výsadek z panduru či dobývání radiostanice. Co víc si přát. Simulace reálného bojového scénáře je vrchol cvičení a jsou pro mě to nejzajímavější, už jen kvůli všemu tomu adrenalinu. Dojde vám, že zbraň už není tlačítko na myši a vaše tělo má limity. Jasně, jsou věci jako čištění zbraní, což nikoho nebere, ale to k tomu patří a člověka to učí klást důraz na detaily a starat se o své věci.
Jak se staví okolí k Tvé službě v aktivní záloze?
Mám v tomhle velké štěstí. Od mala jsme s tátou koukali na vojenské filmy, takže to chápe a děda byl navíc u výsadkářů. Máma v tom naopak vidí jakousi moji potřebu po dobrodružství. Oba moje působení u AZ respektují, byť občas mají obavy. Moje manželka, kterou jsem potkal půl roku před základním výcvikem, celou věc kolem armády přijala s nadšením. Pyšní se mít svého záložáka.
Jak se staví Tvůj zaměstnavatel ke službě v AZ / Do jaké míry je pro Tebe služba v AZ komplikace v civilním zaměstnání?
Z pracovního hlediska působení u AZ mám dva pohledy, jelikož jsem během zařazení do AZ vyměnil práci a z akademické sféry jsem přešel do banky. V první práci nesklidilo moje působení u AZ valné ovace a šéfovi se samozřejmě nepozdávalo, že budu 6 týdnů pryč (komu by to nevadilo?). Naštěstí mi ale nedělal žádné komplikace a vyšel mi vstříc, co se týče pracovního poměru.
V druhé práci je tomu naopak. Máme neskutečně soudržný tým, kde se lidi podporují a mají velmi dobré vztahy. Když si tedy podávám žádost o volno na cvičení, tak vím, že mám u šéfa podporu a nebude to problém. Po návratu z prvního cvičení se mě všichni kolem ptali, jaké to je a co jsme dělali. Dokonce i na personálním jsou nadšení, neboť v bance dlouho žádný záložák nebyl. Být u AZ má i své pracovní výhody. Na týmových poradách se ukazuje, že civilní a vojenský život májí dost společného. Občas nadhodím některé principy řešení problémů nebo komunikace, se kterými jsem se v armádě setkal, ať už na cvičení nebo o nich četl ve válečných memoárech. Většinou o tom zavtipkujeme, ale občas některé přístupy zkusíme. Je skvělé, pokud člověk dokáže propojit oba světy.
Ing. J. Ch., Ph.D.
