historie

Stručné dějiny předchůdců 42. mechanizovaného praporu v Táboře

Za prvotního předchůdce 42. mechanizovaného praporu lze považžovat 1. československou samostatnou tankovou brigádu v SSSR, konkrétně její 3. tankový prapor. Brigáda oficiálně vznikla 1. srpna 1944 na základě rozkazu brigádního generála Ludvíka Svobody přebudováním z dosavadního 1. československého tankového pluku. Její základ tvořily tři tankové prapory, velitelem 3. praporu byl tehdejší poručík Richard Tesařík. Prapor sestával z 5. a 6. tankové roty pod velením podporučíka Lumíra Písarského a rotmistra Josefa Touška. Ve výzbroji praporu byly střední tanky T-34/76, lehké tanky T-70 a samohybná děla SU-85. Z bojů, jichž se potom českoslovenšští tankisté účastnili, je třeba jmenovat předevšším bitvu na Dukle a Ostravskou operaci. Tanková brigáda tvořila integrální součást 1. československého armádního sboru v SSSR a významný prvek jeho úderné síly.

Po příchodu do vlasti doššlo záhy k nutné reorganizaci vojska, v jejímž rámci se 3. tankový prapor stal základem pro postavení 3. tankové brigády v Pardubicích, zformované k 15. září 1945. Brigáda v následujících letech měnila působišště, přesunula se do Moravské Třebové, ŠŠternberku a v dubnu 1949 do Dědic. V té době jižž nesla (od 1. října 1947) nové označení 11. tanková brigáda. V roce 1950 byla v rámci dalšší reorganizace přetransformována v 18. tankový pluk v Táboře. Roku 1994 se změnila v současný 42. mechanizovaný prapor.

Název "Svatováclavský" obdržžela jednotka rozkazem prezidenta republiky 28. října 2000. Tímto způsobem bylo navázáno na tradiční jméno známého vojenského útvaru z období první republiky, jímžž byl Jezdecký, později Dragounský pluk 8 Knížžete Václava Svatého. Pluk byl postaven v Pardubicích v říjnu 1920 jako jezdecký, sloučením dřívějších dragounských pluků číslo 8 a číslo 13. V těchto případech se jednalo o jednotky s bohatou historií, jejich předchůdce lze vystopovat až do let 1619, respektive 1682. Velitelství pluku bylo po celé období první republiky umístěno v Pardubicích, jeho korouhve a eskadrony se nacházely v různých lokalitách regionu. Jezdecký pluk 8 obdržžel název Knížžete Václava Svatého roku 1929, roku 1936 doššlo k jeho přeznačení na dragounský. Dragounský pluk 8 zanikl s rozpušštěním československé armády po nacistické okupaci zbytku českých zemí na jaře 1939 a jako takový jižž nebyl po osvobození vlasti obnoven.

Přímá návaznost vššak mezi tímto prvorepublikovým jezdeckým plukem a tankovou jednotkou, vzniklou v rámci československého exilového vojska v Sovětském svazu není. Spojuje je pouze tradiční název a snad místo posádky v Pardubicích, kde byla 3. tanková brigáda určitou dobu dislokována. Označovat tedy 3. tankovou brigádu a potažžmo 42. mechanizovaný prapor za přímé pokračovatele 8. dragounského pluku není přesné.

Pro 42. mechanizovaný prapor zpracoval Ivo Pejčoch, Vojenský historický ústav Praha

42. mechanizovaný prapor Tábor

Prapor je součástí struktury 4. brigády rychlého nasazení. Je určen předevšším k plnění bojových a speciálních úkolů nejen při bezprostředním ohrožžení státu, ale i mimo území České republiky. Ve zvlᚹtních případech můžže plnit i úkoly nevojenského charakteru, např. při žživelních pohromách - povodně v roce 1997 na Moravě, v roce 2002 v Čechách, v roce 2010 na Liberecku. Prapor disponuje moderní technikou a výzbrojí, vyznačuje se manévrovací schopností a odpovídající palebnou silou. K jeho základní výzbroji patří vozidla KBVP PANDUR II a minomety. Z důvodu zachování vysokého stupně bojové připravenosti plní ty nejnáročnější úkoly v různorodém terénu. Výcvik vychází z určení praporu a je založžen na výborné fyzické připravenosti vššech vojenských profesionálů. Kromě tradičního výcviku vojáci musí zvládnout prvky bojového umění MUSADO, základy slaňování, horolezectví, překonávání přírodních a umělých překᾞek, učí se provádět přesuny na velké vzdálenosti, vést boj jednotlivce i skupiny, pohybovat se v neznámém terénu ve dne i v noci a v neposlední řadě se zaměřují na efektivní ovládání svěřené techniky a zbraní. Svoji profesionalitu prapor dokázal v náročných zahraničních misích IFOR, SFOR, KFOR, MNF-I a ISAF i při cvičeních armád NATO na evropském i americkém kontinentu.

Nahoru